První čuvač se kterým jsem se setkala byla fenka
Caska pod Topanovem u babičky mého přítele. Byl to rodinný pes, který
nebyl nikdy využit v chovu. Caska si mě získala nejen svou krásou, ale
především velikým čuvačím srdcem. Bohužel v době, kdy jsem ji poznala měla
nevyléčitelnou nemoc.Podlehla rakovině ve svých 4 letech. Přesto, že jsem ji
znala jen krátce její smrt jsem oplakala.
Sama jsem vyrůstala v rodině, kde jsme nikdy žádného psa neměli, ale ke psům
mě to vždycky přitahovalo.
Na jedné krajské výstavě jsem potkala kamarádku, která vystavovala nádherně
urostlého čuvače jménem
Irro z
Dlouhých drah. Byl to elegán se vším, co má pes mít.
Bylo jasno. Pořídíme si čuvače. Přítel, který odmala s čuvačema vyrůstal nebyl
proti. Začalo shánění inzerátů. V té době vyšel jeden jediný a chovatelka,
které jsem volala, měla už štěňátka prodaná. Dostala jsem telefonní číslo na
dalšího chovatele, který měl mít údajně nakryto. Jak jsem později zjistila,
nakryto bylo pouhé 2 dny, a tak nebylo jisté, jestli se něco podařilo.
Nic jsem nenechala náhodě a štěňátko, fenečku, jsem si zamluvila s tím, že se
určitě ozvu začátkem dubna, kdy se měla narodit. Bylo to dlouhé čekání. Hned
prvního dubna jsem netrpělivě volala, abych se dozvěděla, že se narodilo 28.
března pět bílých kuliček—dva kluci a tři holky.
„Paráda naše holka se narodila“ Původně jsem se vůbec nechtěla věnovat
chovu ani výstavám, a tak jsem moc nepátrala po rodokmenech a dalších
kvalitách štěňátka. Svou fenečku jsem si vybrala podle jména, které bylo
přihlášeno do průkazu původu. Naše neznámé malé mrně se jmenovalo
Zora ze Žižkova rodiště.
Byl pátek 14. května 1999 a my jsme si hrdě jeli pro našeho nového člena
rodiny. Pro mé rodiče a prarodiče to bylo překvapení– z počátku asi spíš
šokující.
Malá bílá kulička se stala hned středem pozornosti. Splnil se mi sen, měla
jsem vlastního pejska - vlastně fenku.
A jak jsme se dostali do kolotoče chovatelství ?
Tak nějak za všechno může již zmíněná kamarádka Jana, která mě vzala na jednu
výstavu, kde mi půjčila Irra . Irro je skvělý pes, který mě naučil základům
vystavování. Společně jsme se dokázali proběhnout v kruhu, ukázat zuby
rozhodčímu a ještě svou třídu vyhrát.
Proč tedy neukázat i naši čuvačí holku ? Následovala první naše výstava, první
titul, druhý titul, pak splnění podmínek pro přiznání titulu junioršampióna,
…….Na výstavách jsme poznali spoustu lidí, se kterými se dobře povídalo o naší
společné lásce k čuvačům…..
Potkali jsme se i s pejskem jménem
Ben Černý korálek, který se stal nakonec otcem našich prvních
štěňátek. Krytí proběhlo bez větších obtíží, i když byli nezkušení pes, fena i
my majitelé. Odchovat první vrh bylo pro nás všechny veliké úsilí, protože
jsme neměli žádné zkušenosti.
Velkým poradcem při našich dotazech se stala poradkyně chovu ze Slovenska,
paní Jana Goliášová. Z chovatelské stanice
Janin ranč.Trpělivě
nám dávala rady, abychom vše dobře zvládli.
Odměnou nám byl bezproblémový porod a 7 štěňátek. Bylo to nádherných 5 holek a
dva kluci.
...a tak jsme se dostali k chovatelství…..
Samozřejmě, že jsme se nechtěli vzdát všech našich štěňátek, a tak zůstala
doma
Akki Bílé království. Kdyby odešla všechna štěňátka, bylo by u nás
najednou moc prázdna. Nevybírali jsme si štěňátko my, ale ona nás. Stejně
tak, jako byla Zora naším prvním psem, Akki získala svoje prvenství v tom, že
patřila k našemu prvnímu vrhu na který se nezapomíná.
Na podzim roku 2004 se nám naskytla příležitost poskytnout domov pejskovi,
kterému zemřela panička. 7.11. 2004 jsme si odváželi domů se smíšenými pocity
Kazana. Zvykne si u nás? Najdeme k sobě cestu? Jak si získat jeho důvěru ?
Všechny tyto otázky se nakonec ukázali jako zbytečné.
Kazan Janin ranč byl opravdu pes s velikým srdcem. Po vyšetření u veterináře se ukázalo, že
bude třeba zahájit léčbu. Kazan trpěl žaludečními vředy. I když se ze své
nemoci pomalu zotavoval nakonec po dvou měsících pobytu u nás 6.1. 2005
zemřel. I Kazan si u nás získal prvenství na které se nezapomíná. Byl prvním
našim psem, protože do té doby jsme měli zkušenost pouze s fenkami.
V našich srdcích zůstalo veliké prázdno. Nikdo ho nemůže nahradit. Kdo Kazana
znal jistě mi dá za pravdu, že odešel velikán svého plemene nejen svou krásou,
ale i svou povahou.
Essy Bílé království
je Kazanova dcera. Zůstala doma, aby zmírnila smutek v našem srdci. Kazan je nenahraditelný
a Essy dělá čest svému tatínkovi, který ji už bohužel nepoznal. Upřímný pohled
do jejích očí mi Kazana stále připomíná. Stala se prvním potomkem ze spojení
naší fenky i našeho psa.
Chelsey Bílé
království
je v současné době nejmladším členem naší smečky.
Je krásné vidět vedle sebe vyrůstat 3 generace.
Babička Zora se od Chelsey nechá
vyprovokovat k honičkám, a tak máme o zábavu postarané.
Příroda si s námi
trochu pohrála a krytí, ze kterého se nám naše Chelsey narodila, se
uskutečnilo přesně na štědrý den.
Každý pes je jedinečný a v našich srdcích má své místo.
Tímto příběh „O Nás“ nekončí. V chovu se
děje stále něco nového. Díky čuvačům jsme poznali spoustu milých lidí a
přátel.
Není to už jen náš koníček, ale kůň celé rodiny.
